Proč by se základy ekonomie měly vyučovat na středních školách?

Kritici našeho vzdělávacího systému říkají, že škola předává mladým málo do reálného života. Může s tímto probléme pomoci výuka ekonomie?

Již delší dobu si kladu otázku, zda by se základní principy ekonomie měly vyučovat na středních školách v podobné míře, jako se vyučuje například chemie či fyzika (ne jen jako součást ZSV). Pomohlo by to mladým lidem lépe zvládat problémy dnešního světa? Nebudu čtenáře dlouho napínat a prozradím, že na výše zvýšenou otázku jsem si již odpověděl. Ze zkušeností se studenty na střední škole, kteří mají ve svém rozvrhu předmět ekonomika, jsem si jist, že odpověď je, alespoň pro mne, kladná. Zkusím navrhnout několik argumentů, proč považuji studium základů ekonomie za velkého pomocníka při mnoha životních situací.

Ještě předtím však považuji za důležité rozlišit dva pojmy. Ekonomie a ekonomika jsou slova, která jsou často považována za totéž, přesto, že každé znamená něco trochu jiného. Výrazem ekonomika rozumíme ekonomickou situaci v daném místě, zemi, regionu. Jedná se o vztahy lidí, kteří mezi sebou koordinují prostřednictvím trhu, z čehož vzniká určitý stav věcí měřitelný v peněžních vyjádřeních. Ekonomie je vědní obor, který tyto vztahy sleduje, analyzuje a popisuje. Považuji za trochu nešťastné, že když už se na nějaké střední škole vyučují ekonomické sounáležitosti, pak je tomu povětšinou pod pojmem ekonomika. Studenti se tak místo studia lidského chování učí, jaké jsou daňové sazby v zemi či jak funguje pojišťovnictví. Samozřejmě považuji za důležité, aby studenti byli obeznámeni s tím, jak funguje daňová soustava v ČR. Za ještě důležitější však považuji, aby se na daň dokázali podívat kritickým pohledem. Co to vůbec je? Kolik procent běžného příjmu český občan odvede do státní kasy? Jak jsou poté tyto peníze využívány? Proč se z daní musí poskytovat veřejné statky, co to je mýtus obědu zadarmo apod. Proto je dle mého názoru pro mladé lidi pro přípravu do života lepší jim ukázat určité základy ekonomie jakožto vědního oboru, který zkoumá lidské jednání. Tyto získané poznatky jim poté mohou pomoci v mnoha životních zkušeností. O jaké poznatky se konkrétně jedná?

Za naprosto klíčové pro pochopení pohledu ekonomie na život jedince i společnosti považuji chápat význam pojmu trade-off. Do češtiny těžko přeložitelný pojem se v ekonomických učebnicích skrývá pod termínem náklady obětované příležitosti. Pokud nás studium ekonomie v mládí naučí jen a pouze pochopení tohoto termínu, považuji její misi za splněnou.

Ekonomie nás učí něco, co si spousta lidí, žijících zejména v postkomunistických krajinách, ještě stále neuvědomuje. Že vše má své náklady. Veškerá naše činnost je nákladem obětované příležitosti činnosti jiné. Místo psaní tohoto článku jsem mohl jít na procházku, číst si, pracovat, spát, jíst či psát článek o jiném tématu. Můj užitek ze psaní tohoto článku však intuitivně převýšil náklady všech těchto obětovaných příležitostí a proto ho píši. Mnoho lidí (a já sám patřím mezi ně) má značný problém s rozhodovací schopností. Neustálé váhání a rozhodování se mezi možnými alternativami je právě projevem uvědomování si oněch opportunity cost. Avšak i čas strávený rozhodováním je nákladem a proto není nerozhodnost považována za dobrou vlastnost. Umět v rychlosti zvážit plusy a mínusy mého chování a rozhodnutí patří mezi devízu úspěšných a šťastných lidí. 

Pojem nákladů obětované příležitosti je třeba si připomínat neustále. Jsou výnosy, které nám poskytuje stát z poskytování veřejných statků rovné tomu, co mu odvádíme? Nejsou opportunity cost prostředků, které bychom místo do kasy státního rozpočtu, mohli minout spotřebou podle vlastního uvážení, příliš vysoké? Ekonomie nás učí uvažovat o vzácnosti zdrojů v každém okamžiku našeho života. Naopak pokud nedokážeme chápat jednoduchý princip nákladů obětované příležitosti, povede naše jednání často k frustraci nás samotných. Selským rozumem lze opportunity cost vyjádřit jednoduchým heslem, že člověk prostě nemůže mít všechno. V našich osobních životech tento fakt ještě jakž takž chápeme, avšak v životě společnosti a ve veřejném prostoru si náklady příležitostí velice často neuvědomuje. Výstižně problém popsal viceguvernér ČNB Mojmír Hampl, když napsal: 

„Z neschopnosti přijmout tento fakt (nákl. obět. příležitosti, pozn. autora) vzniká často frustrace, zejména u nás voličů. Ve veřejném prostoru totiž, jak pozoruji, na rozdíl od soukromých životů a našich vlastních peněženek, máme zhusta pocit, že přece věci musí fungovat dokonale ve všech směrech, že není třeba jednu věc druhé částečně obětovat.

Společná kapsa k tomuto myšlení svádí. Chci se koupat ve společném bazénu, neplatit za jeho údržbu a pak se divím, že totéž chtějí i ostatní a bazén podle toho vypadá. Chci stoprocentní svobodu a stoprocentní bezpečnost. Zcela bezplatné zdravotnictví nejvyšší úrovně a přitom bez korupce. Dokonalou sociální síť a přitom žádné zneužívání dávek. Rozsáhlý stát řešící vše, který nás zároveň nebude nijak obtěžovat.

Ten, kdo nám toto vše rád nabídne, je populista. To je jeho definice. Není ale větším problémem ten, kdo ho volí?"

Chceme uvědomělejší občany? Pak začněme již od jejich výuky. Důkladné pochopení nákladů příležitosti již v mladém věku, může životy dnešních studentů udělat o mnoho lepší a jednodušší.

Ekonomie nás nadále učí mnoho praktických věcí, vypíši jen několik málo z nich, které počítám mezi ty nejdůležitější. Považuji ale za důležité zdůraznit, že pochopení základů ekonomie z nás neudělá podnikatele, ani nám nemusí pomoci vydělat velký balík. Mnoho lidí má tento pocit, bohužel se jedná o pocit zcela mylný. Ekonomie nám může pomoci v mnoha životních událostech, ale nedá nám návod na zbohatnutí.

Mimo nákladů příležitosti zná ekonomie také pojem utopené náklady. Pochopení a praktické využívání tohoto pojmu je naprostým základem k prožití úspěšného a šťastného života. Pro zkrácení článku považuji za zbytečné vysvětlovat tento pojem. Navíc jsem si jist, že čtenář zajisté chápe, co utopené náklady znamenají.

Abych však nezůstal jen v teoretické části naprostých základů mikroekonomie, učí nás velcí ekonomové minulosti mnoho praktických věcí, díky jejichž pochopení se nám bude žít lépe. V rychlosti zmíním A. Smithe a jeho knihu Bohatství národů, kde zřetelně ukázal obrovská pozitiva tržního hospodářství. Pochopení výhod tržního hospodářství oproti společnosti řízené centrálním plánováním nás může ušetřit od utrpení, jehož jsme byli svědky po velkou část minulého století a jenž probíhá v dnešní době ve Venezuele. Rád bych se dočkal toho, že se na školách bude mluvit o Hayekově rozptýlené znalosti či důležitosti cenového systému pro naše životy (jedná se o subjektivní článek autora a chápu, že ekonomických směrů je mnoho a ne každý musí sympatizovat s názory myslitelů, které jmenuji).

Naprosto základní by pak dle mého mělo být dokonalé chápání inflace a deflace. Nejen pro rozhodování při tom, když si beru hypotéku, ale také proto, aby již žádná vláda nemohla skrytě zdaňovat své vlastní občany. Studium finanční krize z let 2007 - 2009 nás zase může naučit, že ani investice do nemovitosti nemusí být takovou jistotou, za jakou ji Češi často považují. O důležitosti pochopení kapitálových trhů, zejména v dnešní době, která nevypadá nijak příznivě pro budoucnost penzijních systému v mnoha státech Evropy, ani nemluvě. 

Při studiu ekonomie však nikdy nezapomínejme, že se jedná o studium lidských bytostí a jejich jednání. Ekonomie je vědou společenskou, z čehož samozřejmě vyplývá její velká subjektivnost. Když ani Alan Greenspan, považovaný na začátku tohoto století za ekonomického poloboha, nedokázal ukočírovat, aby zdánlivě nedůležitá krize na poli subprime hypoték dokázala poslat do kolen takřka celý svět, tím spíše si nemysleme, že máme konečné pravdy my sami. Samozřejmě je rozdíl mezi ekonomikou - společenským řádem a ekonomikou v mikroekonomickém pojetí. A toto pochopení je opět naprosto zásadní při pohledu na schopnost řídit či neřídit společnost (například jako firmu). To už se však dostávám někam jinam a o tom možná někdy jindy.

O plusech, které může ekonomie mladým přinést, bych mohl psát dlouho. Spíš mne ale zajímá názor ostatních lidí a proto budu rád za každý komentář, který se při snaze zlepšovat vzdělání mladých objeví. Měly by se podle vás základy ekonomie vyučovat na středních školách? Nebo tento obor považujete za zcela zbytečný pro výuku středoškolských studentů?

Na závěr si dovolím jeden citát, jehož poslední větu bychom měli mít při studiu ekonomie vždy na zřeteli.

„Navzdory svým ambicím stát se vědou zůstává ekonomie stále spíše uměním. Budoucnost je ze své definice nepředvídatelná. Každý, kdo jednoduše extrapoluje minulé trendy, byť s využitím elegantního matematického aparátu, je vzdělaný pošetilec. Ekonomie nepotřebuje nic naléhavěji než trochu skromnosti."

Robert Kuttner, ekonom.